Doprava, pošta

  Svátek třemešenského nádraží

Celkem v  krátké době si obec Bílá Třemešná připomněla historické železniční jubileum. V prvém případě to bylo 150.výročí zahájení pravidelného provozu na nově postavené trati Jaroměř - Horka u Staré Paky, které občané oslavili spolu s nadšenci Klubu železniční historie 1.června 2008 jízdami parního vlaku. O tři měsíce později, tj. 1.září 1858 byla tato dopravna ústředně prohlášena za zastávku pro přepravu cestujících. K tomu dni byl vypracován pro dva páry osobních vlaků jízdní řád, který oznamoval „ctěnému obecenstvu“ jejich zastavování v Bílé Třemešné a seznamoval zájemce o svezení či případné cestující s dostupností a návazností spojů do železničních stanic již dříve otevřených.

 Co však těmto významným událostem předcházelo? V únoru 1855 oznámilo pražské místodržitelství severočeským průmyslníkům, že žádosti o koncesi na stavbu dráhy z Liberce do Pardubic bylo vyhověno. Před započetím přípravných prací však byl veden spor o směrování trasy. Bylo navrženo několik variant. My si připomeňme však jen dvě, které procházely naším krajem. Poslední varianta šla mimo Turnov přes Jablonec nad Nisou, Tanvald, Jilemnici, Hostinné, odtud po pravém břehu Labe přes Králové Dvůr do Jaroměře, Hradce Králové a Pardubic. V tomto případě mělo být třemešenské nádraží v oblasti Tešnova a dvorské někde na Hrubých lukách. Proti tomu se však radikálně postavil dvorský purkmistr (provozující povoznictví) a povolil jeho postavení a vedení dráhy nad městem. Pro jeho neoblomnost byla tato trasa narychlo přepracována a vedena v současném provedení. (Představený města vydělal na rozšíření své živnosti, ale město pro budoucnost hodně ztratilo.)

 Předchozí varianta, také v podstatě neuskutečněná, vedla opět přes Jablonec nad Nisou, Železný Brod, Semily, Miletín, dále kolem pevnosti Josefov a přes další pevnostní město Hradec do Pardubic.

V červnu následujícího roku bylo definitivně rozhodnuto o trase a vydána stavebně provozní koncese na stavbu trati. V zápětí se intenzivně započalo s přípravami. Pochůzková komise, vybavená velkými pravomocemi řešit případné spory na místě, se vydala na průzkum z Pardubic a postupovala velmi rychle. Vždyť celou trasu 160 km dlouhou prošla za pouhých 46 dní. V říjnu se již práce rozjely naplno, a to nejdříve na prvním úseku do Jaroměře. Následně i na druhé části stavby do Horek u Staré Paky. Po dvouleté usilovné stavební činnosti, kdy stavbě od počátku přálo trvale příznivé počasí, na ní pracovalo v podstatě primitivními prostředky najednou 16 až 18 tisíc dělníků a dopravě sloužily jen koňské a volské potahy, byly práce včas dokončeny.

Na tomto místě stojí za to připomenout, jaká záludnost se zdržením stavby potkala stavitele trati právě v katastru obce Bílá Třemešná. V roce 1857, kdy již byla trať pevně vytyčena, provedeny terénní úpravy, začalo se s navážkou drážního tělesa v úseku pod Pokladem, přišel mezi stavebníky jen tak na „čumendu“ místní učitel. Svým nevšedním zájmem o stavbu byl polírovi podezřelý a ten ho proto z pracoviště vykázal. Dali se však spolu do řeči, ve které se polír dozvěděl, že tu někde má být, dle ústního podání, podzemní úniková chodba ze XVII.století od zámečku Jiřího Sádovského (Komenský, Čeští bratři) na vrch lesa Poklad. Přesto, že nebylo vyprávění čím doložit, oznámil tuto novinu vedoucímu stavby ing. Šebkovi. Ten se vzápětí dostavil, nechal si sdělení převyprávět, zprávě uvěřil, zastavil stavební práce a nařídil provést sondáže předpokládaného místa. Při nich se obavy potvrdily. Skutečně v jednom místě se přišlo na zemní prohlubeň, která vedla kolmo na obě strany budoucí trati. Po prozkoumání byla potřebná část podzemní chodby zasypána, na což bylo potřeba několika fůr kameniva a štěrku. Jako odměnu za upozornění na skryté nebezpečí poslal ing. Šebek panu učiteli zlatku, se kterou se ještě dlouho po skončení stavby chlubíval.

O rok později, kdy již byl položen železniční svršek s kolejemi, se stalo přibližně na stejném místě, že vozy se stavebním materiálem bez lokomotivy ujely z trati a samovolně se daly po spádu do pohybu. Duchapřítomní zaměstnanci na nádraží v Králově Dvoře zažehnali nebezpečí dalšího ujetí směr Jaroměř vjetím vozů na volnou kolej, kde na kolejnice položili houně. Jaký existoval tehdy systém včasného vyrozumění nevíme, jen to, že na přípravu zastavení vozů měli kolem 10-15 minut.

A tak v ohlášený den mohl na trať vyjet slavnostně vyzdobený první vlak. Byla to událost nevídaná a nezapomenutelná nejen pro místní občany, ale i zvědavce z okolních vesnic, z nichž mnozí přijeli na ofáborovaných žebřiňácích. Zvědavé obecenstvo se shromáždilo v hojném počtu po obou stranách viaduktu a i podél volné trati. Blížící se supění parní lokomotivy ELBE oznamovalo příjezd slavnostně vyzdobeného vlaku s 12 vozy obsazenými vzácnými hosty. Když se objevil, lidé ho nadšeně vítali máváním a voláním „sláva, sláva“ – od té chvíle byl kraj pod Zvičinou propojen se světem moderním dopravním prostředkem.

Na této trati byly zprvu jen dvě železniční stanice, a to Králové Dvůr a Mostek. Kuks a Bílá Třemešná byly jen zastávkami s jednou kolejí průběžnou a druhou kusou manipulační pro přístavbu nákladních vozů. První úřední budovou nově otevřené zastávky byl strážní domek nad tratí (Sixtovi), kde se odbavovali cestující. Teprve o nějaký čas později, se zvyšujícím zájmem o služby železnice, byla nejprve prodloužena manipulační kolej, čímž bylo umožněno křižování a předjíždění vlaků. Ze zastávky bylo nádraží a stalo se tak v roce 1872. V roce 1889 byly koleje prodlouženy přibližně do dnešního stavu, položena třetí kolej, postavena nová nádražní budova, skladiště a nakládací rampa. Podíváme-li se na staré fotografie této budovy, zprvu máme dojem, že je to nádraží v Kuksu. A nejsme daleko od pravdy, obě nádražní budovy byly postaveny podle jednoho projektu. Třemešenská budova byla však v následujících letech přestavěna a rozšířena.

Rozšíření třemešenského nádraží pomohlo i rozvoji průmyslu a zaměstnanosti v kraji pod Zvičinou (postaveny továrny Pickova u nás, Richterova v Dolní Brusnici a Pechova v Horní; kapacity nádraží bylo též ve velké míře využito při stavbě Tešnovské přehrady). – Osobní železniční doprava umožňovala mnoha dělníkům jezdit za prací i do vzdálenějších míst. Byly doby, kdy se prodaly stovky týdenních dělnických jízdenek. A starší občané si lehce připomenou, že ráno v 5 hodin, kdy tu křižovaly 2 osobní vlaky, do nich nastupovalo přes 150 cestujících, většinou jezdících za prací. – Manipulační kolej bývala plná nákladních vozů a i když jejich přístavba byla během dne prováděna 5ti nákladními vlaky, přesto se stávalo, že bylo často používáno ručního posunu. Skladiště bylo plné zboží (z výše připomenutých továren), které odvážely tzv. „rakety“ (rychlé nákladní vlaky).

Nádraží v Bílé Třemešné bylo zmiňováno v četných turistických průvodcích jako východisko turistických tras a připomínala se jeho útulnost, úhlednost, čistota a květinová výzdoba; scházeli se tu milovníci přírody, aby odtud pokračovali ve svých toulkách podzvičinskou krajinou.

Stanice Bílá Třemešná se stala i vyhledávanou zaškolovací stanicí. Železniční elév se zde naučil všemu potřebnému – kromě zvládání dopravní činnosti prodávat jízdenky lepenkové i psané, odbavovat zavazadla i spěšniny, kalkulovat nákladní listy vnitro i cizinu. Tato stanice byla téměř bezproblémová i po dopravní stránce, měla moderní zabezpečovací zařízení a nejdelší dopravní kolej mezi uzlovými stanicemi Jaroměř – Stará Paka, výpravčí se nemusel obávat komplikací při křižování nejdelšího nákladního vlaku s rychlíkem. Kdo sloužil v této stanici, byl vyhledávaným adeptem pro stanice uzlové.

Ale téměř všechno krásné bohužel pominulo, vztahy mezi lidmi se pohoršily, neviditelná ruka tržního hospodářství zařídila, aby se nákladní doprava přesunula na silnice. I cestujících ubylo, i ty pohltila automobilová doprava, neboť továrny, zdroje obživy, byly uzavřeny, takže nemají kam jezdit do zaměstnání. A nejenom to, nádraží a zastávky se na cestující přestaly usmívat udržovanou parkovou úpravou staničních zahrádek i květinovou výzdobou ostatních nádražních prostor. Perony a kolejiště zarůstají plevelí, hůře pohybliví cestující mají na menších stanicích problémy do vlaků nastoupit či z nich vystoupit. Dříve bylo běžné, že pomohli pozorní zaměstnanci, dnes už to nemají v povinnostech ….

Buďme však spokojeni s tím co nám zůstalo; z těch nedostatků, které jsou kolem nás, vybírejme to lepší – radujme se, že nám tu jezdí alespoň ten malý motoráček, který nás odveze k dalším spojům. Našemu nádraží děkujeme za prokázané služby a přejeme mu, ať nám ještě dlouho slouží k našim cestám do světa a především k šťastným návratům.